Síla radikálního odpuštění

 

 odpuštění

 

Jak si lze otevřít cestu zázrakům...

 

Většina z nás se stala v životě obětí nějaké závažné situace, která nás velmi poznamenala. Takové situace, především, dějí - li se opakovaně, v nás postupně vybudují závažný archetyp oběti, který v nás zůstává hluboce zakořeněný. Ten výrazně ovlivňuje celkové vědomí společnosti. Dalo by se dokonce říci, že sami sebe přesvědčujeme o tom, že je tento archetyp přímo základem lidské existence.

 

Různá dramata našeho života nás tedy neustále přesvědčují o tom, jak je svět nespravedlivý a jak všichni ostatní mohou za to, že my osobně nemáme v životě štěstí a jak moc je to ovlivněno druhými osobami. V případě našeho životního neštěstí tedy ukazujeme na všechny ostatní v naší blízkosti a obviňujeme je z našeho nešťastného života. Co když je ale toto přesvědčení zcela mylné? Je možné, že jen my sami jsme strůjci svého vlastního štěstí a nikoliv ti druzí? Jak tedy lze pochopit a rozklíčovat životní události, které nás staví do těch nešťastných rolí obětí, které nám nedovolují převzít vládu nad vlastním životem? 

 

Pro to, abychom tedy mohli žít konečně krásný život, po jakém toužíme se zdá se být nezbytné, abychom přijali zcela nový pohled a způsob života. Ten nesmí být založený na strachu, ovládání a zneužívání moci, ale na skutečném odpuštění a bezpodmínečné lásce. Je nutné transformovat naše zastaralá přesvědčení a iluze reality, abychom mohli žít naplněný život snů. Zcela prožít archetyp oběti tedy může dokonale přetransformovat naši životní realitu. Avšak před samotnou transformací ve svém životě nutně potřebujeme ony situace, které nám právě umožňují cítit se obětí. Jedině tak si jí totiž můžeme začít být zcela vědomi, abychom to mohli změnit.

 

Avšak aby se mohl náš život otevřít skutečným zázrakům, je třeba nejdříve pochopit rozdíl mezi tradičním a radikálním odpuštěním. Tradiční odpuštění totiž vychází z předpokladu, že se stalo něco špatného co někdo někomu udělal. V takovém případě odpuštění sice může být přítomna dobrá vůle odpustit, ale většinou v nás zůstane potřeba odsoudit. To znamená, že zde zůstává v plné platnosti samotný princip oběti a v tom případě se nic nemění. V případě radikálního odpuštění je na prvním místě skutečná ochota odpustit, avšak není zde potřeba obviňovat a tím zde nepřevládá pocit oběti. Ten mizí a díky tomu se vše mění. Radikální odpuštění tedy začíná u přesvědčení, že se nic zlého nestalo a tudíž v žádné situaci neexistuje ani žádná oběť.

 

Nic "zlého" se totiž nemohlo ani stát. Jsou pouze situace, a to ani zlé, ani dobré, ale jen situace. Každá má totiž svou skutečnou příčinu. Náš svět pro nás bude vždy jen takový, jaké přesvědčení o něm my sami máme. A také když něco napadáme a odsuzujeme na druhých, jde vždy vlastně pouze o to, co jsme sami zavrhli na sobě. V našich životech totiž působí síla "zrcadlení", která nám dokonale pomáhá na sobě objevit vše, co jsme sami potlačili. Znamená to tedy, že situace a oklonosti, které se nám v životě dějí prostřednictvím druhých, jsou jen projekcí našeho vlastního podvědomého já. Tam jsme za léta ukryli mnohá témata, vlastní zranění i ty vlastnosti sebe samých, která jsme nechtěli u sebe vidět a v životě dále snášet. Jenže ony zůstali dobře uložené a pracují neustále. Lidé v našem životě pak pouze projektují to, před čím jsme chtěli utéci. 

 

Podívejte se tedy ve svém životě důkladně na to, která témata Vás nenachávají v klidu. Pohlédněte poctivě do zrcadel, které Vám ostatní nastavují, aby jste mohli navždy vyléčit a zpracovat všechna témata Vašeho vlastního života. Jedině tehdy budete skutečnými tvůrci svého života. Jestliže například přitahujete do svého života zlé lidi, pak jste se dost možná nevyrovnali se svou vlastní zlobou, kterou jste potlačili. Nebo máte - li pocit, že Vám druzí nedávají dostatečné množství lásky, pak možná i nějaká Vaše vlastní část není schopna zcela dávat lásku. Či pokud Vás ostaní lidé zrazují, možná jste Vy sami v minulosti někoho zradili. Mnohdy ale bývá velmi těžké rozpoznat, co nám druzí zrcadlí a jaká svá vlastní témata na ně přenášíme. 

 

U radikálního odpuštění však není třeba přesně rozpoznat, co na druhé přenášíme. Tomu člověku prostě pouze plně odpustíme s vědomím, že jsme si sami tuto situaci vytvořili a že je zde proto, abychom mohli vymazat příčinu této obtíže. Tím, že skutečně odpustíme, co se v dané situaci děje, automaticky projekci zrušíme a je jedno, jak moc je situace komplikovaná. 

 

odpuštění

 

Je vlastně ironií života, že právě ti lidé, kteří nám v životě činí největší "zlo" a trápení jspu pro nás ve skutečnosti na úrovni duše nejužitečnější a nejvíce nás milují. Jsou nám dokonalými ukazateli našich vlastních niterných přesvědčení a díky tomu jim můžeme být velmi vděční. Prokazují nám totiž službu největší. Díky nim můžeme trvale uzdravit sebe samé a tím i náš život. Radikální odpuštění tedy spočívá na přijetí skutečnosti, že není nikoho a ničeho, co by nám ubližovalo. Ale jednoduchou, avšak někdy pro mnohé z nás ještě velmi težko přijatelnou pravdou je skutečnost, že jsme to pouze my sami. Naše podvědomá přesvědčení, naše vlastní nepochopení souvislostí a dokonalého řádu, na kterém celý náš život bez rozdílu stojí.

 

A tak snažme se toto pochopit a přijmout. Tento nový pohled na skutečnosti našeho života zcela zásadně promění vše, co doposud utvářelo naši víru v nespravedlonost a vlastní bezmoc. Přijetím těchto "zákonů" máme najednou v rukou nesmírnou moc nad vlastním životem, neboť probouzíme svou vnitřní sílu. Zcela se mění náš pohled na minulost a zároveň se nám tím dokonale otevírá pochopení přítomnosti a všech současných okolností. Archetyp oběti se kamsi rozplynul. Už nad námi nemá žádnou moc, jelikož jsme naplno pochopili a přijali všechny okolnosti našeho života. Už není žádných obětí... jen čiré pochopení a vysvobození... :)

 

S láskou a úctou,

Monika

Monika Zieneckerová

FOTOOBRAZY Monika©